Loučení k panně

Příběh je zpočátku běžně pěkný: mladá žena si z důvodů, jaké mohou obhájit jen takové ženy, vybere k první lásce starého muže, jenž se zřetelným vědomím, že to není v pořádku, její dar rozpačitě přijme, a to z důvodů, jež nedovede obhájit žádný takový muž. V jejich příběhu je však vložen jeden časový program, o němž oba vědí, a druhý, o němž neměli tušení, a ten se začne do jejich chování prosazovat. Muž ho postřehne dřív než ta žena a těžce zápasí mezi svědomím, které mu poroučí, aby ho uposlechl, a vášní i citem. Když už nesnese to napětí, působí k tomu, aby mladá žena se pokud možno beze škody vrátila k začátku své cesty. Ona zase, cítíc, že je jeho láskou poslední, se ho také snaží vrátit k jeho první, původní. A myslí si napřed, že je to pro něj zároveň správná příprava na smrt: dobrý život má končit dobrou smrtí. Ale to, co s ním žila, nechce už odložit, ani nahradit a opakovat s někým jiným.